BEZSTAROSTNÝ.

„Mám s tebou jít; což máme žít jak ptáci?

Já neuvykla posud žádné práci,

mám ruce nepracné a lehkou hlavu,

co za vděk dala bych a za potravu?“

Ej, to ti překáží snad, to tě bolí?

Vše z chalup vezmem si i z štědrých polí;

z vod hojnost ryb a hojnost zvěře z lesů,

a všecko, kde co ulovím, ti snesu.

To upraví nám krčmář na samotě –

já ženu chci, chci tebe, černé kotě –

a v zemanových sklepů hlubokosti

vždy uchystáno pro nás vína dosti.

Co po všem ostatním mi v žití spěchu,

jen ustlati-li umíš lože z mechu

a za pokrývku rozvít v chladné časy

své k patám sáhající černé vlasy.

Ať jiná jak chce činí, co chce kutí,

já statnost chci a vroucnost v obejmutí

a vášeň v polibku a požár v oku

a prsů půvabnost a plnost boků.

Jen to chci mít, jen to, já člověk chudý,

to ostatní čert vezmi všecko všudy;

pojď, krev i duše k objetí nás nutí,

ať vyžijeme život aspoň s chutí. –