Bianka.

Kdys Cosmo Medici v žen jásající

se bavil tlupě. Lidu spousta stála

před palácem a moři rovna řvala.

„Co chtějí?“ – Pane, zdráhám se to říci!

„Mluv!“ – „Chtějí vidět Bianku tanečnici;

vše jala její krása neskonalá,

lid skoro zuří, stráž je doma malá;

co počíti zde?“ – S mramorovou lící,

v níž úsměv hrál, se ku Cosmovi sklonil

papežský legat. – „Nuže, ať se stane!“

A dále smích zněl, dále pohár zvonil.

A lidu místo Bianky, v téže chvíli,

co pod polibky Cosmy růží plane,

na balkon kostlivce ven vystrčili.