BÍDA A NOUZE.

Kmotru Bídu potká tetka Nouze.

Pozdraví se, tisknou ruce dlouze

jak dva staří známí;

líbají se – Pánbůh s námi!

Jedna – sinavější v zhublé líci

než cár loktuše ji zdrhující;

druhá – kostra, kůže.

Obě – drsné, dravé druže.

Kam se která vrtne, hlad je s nima.

Zalehnou-li v zimě – krutá zima,

v letě – neúroda.

Kdy se zpozdí, nemoc hlodá.

„Kde že's besedila, paní teta –?“

„„Tam v tom horském koutě po tři léta.““ –

„Právě tam jdu také

v šlépěje tvé křivolaké.“ –

„„Kmotra – dlouho zdržíš se v tom kraji?““

„Dokud semena v plod nedozrají.“ –

„„Tož to bude v čase,

až tě vystřídám já zase.““ – –