Bída se na rámě mi zavěsila

Bída se na rámě mi zavěsila

ke zlobě tělu, pro rozkoš duši,

jen malá známost, a svatba z toho byla,

při níž hudba – ó slyšte ji, hluší! –

při níž obloha na nás plila.

Ó vzácná je věru má paní!

Když kůrku mi tvrdou dává,

propast zřím, výšinu, Starý Kout a Sláva –

když vodu, plovat zřím duše lidí různé na ní.

Když ji políbím,

idealních i jiných lásek napsanou

čistotu zvím.

Děti když rodí, myšlénky a jimi šlohá

vznešená Temno s pohanou,

vidím boha.