Bída.

„Je to bída na tom světě,

kam se noha šine;

sotva přejdeš jedny hory,

již se najdou jiné.“

Na mou kuši, měl ten pravdu,

kdo tu notu zpíval;

jistě že ho bída hnětla,

třebas Boha vzýval.

Na tom světě panna Bída

ukrutně si řádí;

a však študent a ta panna

vždy jsou kamarádi.

On si hvízdá, ona zpívá,

kmotr, ten si výská;

rád bych věděl, kdo v té švandě

nejvíc si vyzíská.