Bída.

V mé duši zpustly všechny sklenníky,

a všechny květy zimou povadly.

Noc urvala mi modré pěnkavy,

noc urvala mi moji nevěstu,

tu bílou duši, jež mne těšila,

když smutné dny mou hlavu tížily.

Zelený měsíc svítí na dlažbě,

strašidla civí oknem špinavým,

platany hučí žalně do vzduchu,

když teskný vítr táhne alejí.

Má duše chorá, mdlá a shrbená

na prahu sedí, tiše vzlykajíc,

a kolem ní se líně batolí

hubené, svadlé děti Lítosti

vychrtlých lící, v cárech špinavých...