Bída.

By Jaroslav Vrchlický

Kam jen kročíš, kam se hneš,

všady bída jest,

svoje dvéře otevřeš,

u všech stojí cest.

První dcera Satana,

jí podmanil svět,

hladová a sedrána,

chléb chce a ne vzlet.

Co s ní počnem? Kde jest lék,

proti ní kde zbraň?

Prošla celý lidský věk,

soucit před ní – laň.

A laň stále prchá dál,

bída za ní v ráz,

v dálce mizí ideal...

Bude soudcem čas.

Přejte lani okamžik

k zotavení jen,

unikne – Váš bude dík,

splněn lidstva sen!