Bílá Hora.

Moudří ročně na Horu jdou Bílou

konajíce pouť svou truchlomilou:

ze svých hříchů upřímné se kají,

před oltářem Boží Matky lkají.

Maria, slyš v nebi naše hlasy!

mají-li se vrátit staré časy,

za nichž vlasti České doby bludné

na svůj národ strhly věky trudné?

Zhrdli Češi jazykem svých dědů,

k Němcům obrátili toužných hledů;

Pražan boháč dával do ciziny

na učení dcerky své a syny;

odtud vraceli se odrodilí,

a zde jako Němci hrdě žili;

ba i otců víry se tam vzdali,

za ni bludy cizí domů vzali.

Nešvar zhoubný dál se šířil z Prahy,

rozeštval náš Český národ drahý;

znenáhla se vedral na Moravu

i tam zmátl mnohou mělkou hlavu,

přivolali v tvrdošíjném vzdoru

na svůj národ žalnou Bílou Horu.

Svědčí o rozumu málo zralém

za dob lží a klamem rozeštvaných.

za dnů hesel odbojných a planých,

bludaře si volit vzdorokrálem,

kterýž maje v bitvě zbrojnou chasu,

hrdinně se tužil v hodokvasu;

a když Čechů padlo na tisíce,

od číše rek pádil za hranice.

Statků zbaven v Němcích „Zimní král“,

národ Český hroznou škodu vzal;

hříšná proti Církvi, králi vzpoura

pravé blaho národu vždy bourá.

Krátkozrakost za těch našich časů

v nevyčichlém libuje si kvasu,

davy lezou k cizácké zas pasti,

odhazují s věrou lásku k vlasti.

Kéž Bůh zkoušku nebezpečnou zkrátí,

slepci kéž se k dědům zbožným vrátí.

Církev probudila národ z mdloby,

zaházela vykopané hroby;

za dob našich druhá Hora Bílá

národ náš by snad i vyhubila.

Matko Boží, patronové naši,

vyproste nám brzy dobu blažší!