Bílá hora.

Boj ztracen byl a na útěku řady,

– jen tři sta reků stojí u obory.

„Teď vzdejte se! jsou zbytečné to vzdory!“

Tři sta jich o zeď opírá se zády.

Pluk před nimi, pluk za nimi, pluk všady,

– jen v dáli modrají se české hory:

ty hnědé chaloupky! – ty bílé dvory!...

a jeden nevzdal se z těch u ohrady.

Zahřměly pušky, – píky měly práci,

– nad nimi duby třesou se a klátí,

ob muže muž se mrtev u zdi kácí,

ob muže muž tu mrtev zůstal státi!

Král utek’, chlap jen úpěl s hrudou svojí, ––

vlasť ztracena – však ve svých mrtvých stojí!