BÍLÁ NOC.

Záříc bílými pažemi

a velkým, vlhkým zrakem

bloudí neslyšně nad zemí

a šeptá pod oblakem:

Pojď se mnou, cizinče,

pojď, druhu můj, milenče.

Vůz můj z černého démantu

již v bráně zlaté čeká.

Bez šumu, chvějně stéká

s měsíčních horstev třpytná řeka.

Rozpíná náruč dráha mléčná.

Ó, bílá touho věčna.