BÍLÁ NOC

Z měsíce tekou

do cesty řekou

stříbrné proudy

bílého světla.

Noc jimi teplá

tajemně vzkvetla,

zprůhledněl strom

a ztajemněl les.

V kouzelný ostrov

mění se ves.

V stříbrnou koupel

luka se noří,

v stříbrné vlny

kroky se boří.

Písek se bělá

i břízek těla

stopena v jeho

čarovnou moc.

Bílé jsou břehy

i květů sněhy,

bílá je noc.

Vidím v tom jasu

s výhledu stráně

vyrůstat krásu.

Na hory, pláně,

do luční mlhy,

v příkop i mez,

stříbrné tkáně

vplétají stuhy

měsíční duhy.

Zakleta dříme

uspaná ves.