BÍLÁ PANÍ

O starém hradu nad mořem

zní staré povídání,

když umříti měl někdo v něm,

vždy přišla bílá paní.

Po náspech plížila se v stín

a chodbami se mihla,

vždy zrodila se dcerka, syn,

jak o ní zvěst sluch stihla.

Ve skutečnosti stručná věc

a bez čárů se děla,

kýs cestující umělec,

ten rozluštil taj zcela.

Na bílou paní čekal tich,

než spadla mlha z rána

a viděl – z komnat rytířských

jít – dcerku kastelána.