Bílá sobota.

Kdož srdce čistá, mysl dětskou máte,

v ples vichrů, které od západu dují

jak varhan bouř či jásot allelují,

v klín víry neste svoje touhy vzňaté.

Skryt v páry vlhké, vonící a zlaté,

jež v temných lesů vstávají a slují,

jde, oblaky co bílým nebem plují,

zjev Ježíše k nám v lásce vrchovaté.

Zem boží milosť neurčitě tuší

a zářné slunce se k ní dolů sklání

jak hostie, jež očistí mír duší.

Zní hymny lesů rovny zpěvu moří

a na západě mraky v žhoucím plání

jak svatý oheň na oltáři hoří.