Bilance.

Mne divý smutek napadá

jako půlnoční nálada,

stín smrti hýří po zemi,

a sténá, kvílí větvemi.

Slyšet jen smutku teskný kvil,

jak lkal by, kdo vše prohýřil,

když poznal, že již pozdě je,

když hasne kahan naděje.

A v oné noci černý taj,

svou píseň hraji na šalmaj,

v to šero, v bledé smrti kvil,

píseň své touhy, se všech sil.

I mé ač přišlo poznání,

jež snům mým v hrany vyzvání,

přec v smutné noci černý taj,

svou píseň hraji na šalmaj.