Bilance.

Do minulosti bezedné propasti

řítí se opět jedno století –

a za ním brzy řetězy zachrastí,

jež draly četné jeho oběti.

Neb paria, šlapaný zpupně v prachu –

ač ve hmotné porobě živoří,

ozbrojen světlem vědy, nezná strachu,

paty nelíže, jí se nekoří.

On sic v tom věku „osvěty, svobody“ –

jichž přispěl jinému vybojovat –

ze svých mozolů hlučné strojil hody,

a sám neměl ani kam hlavu dát.

Přec však, zbaven všech práv i vůle svojí,

ještě se nezatemnil jeho duch:

on dobře chápe, až se jednou spojí

ty útisky, jaký to bude ruch.

Zapsal si je proto v dlouhý list žalu

k přečtení, až přikvapí onen čas,

kdy ve splnění svého idealu

„K účtování!“ vzkřikne v svět jeho hlas.