BÍLÉ JEDLE

Jak dívčí sny se v azur týčí,

jenž kmitá v jejich korunách,

i v jeseň máje rozmar líčí

ve brusinek a vřesu nach.

Zde jistě jednou, bílé jedle,

dva stáli v chvilce milosti,

a v čem si rozuměli hnedle,

zpět září z vaší bělosti!