BÍLÉ PANÍ.

K pánům chodíš sama vždycky

jako besedou,

kývneš na ně, oni táhnou

bez bolestí za tebou.

K chudáku však, Bože dobrý,

jinak chodíš zas,

sedřeš jej, pak hlad naň pošleš,

nahotu a mráz.

Nedbáš proseb – nedbáš pláče,

když jej trápí hlad,

když jej zima v údy štípe

jako z lesní sluje had!

Až jej ztrápíš, že jest chuďas

kůže jen a kost,

teprv přijdouc kývneš kosou:

„Nuže, pojď, máš toho dost!“

Přijdi raděj, přijdi sama!

Nahotu a hlad

pošli raděj někam jinam,

kde by mohli, víš, co brát!