BÍLÉ RUCE.

By Karel Babánek

Bílé ruce těšily mne, ženy vlídné dlaně,

až se z vojny domů vrátím vzpomenu si na ně.

Moji mrtví kamarádi leží v širém poli,

vlídné dlaně zeptaly se: co tě hochu bolí?

V horečném snu viděl jsem je, jak se k čelu chýlí,

jakoby se s nebe schvěli motýlí dva bílí.

Bílé ruce požehnané, utěšivé dlaně –

až se z vojny domů vrátím, vzpomenu si na ně.