BÍLÝ KOS.

Ve vrbě se hnulo cos...

Květ se zaskvěl v ranní rose,

listí lehce zvlnilo se. –

Do oblak se vznesl kos...

Letěl, letěl podél tůní,

kde se bílý leknín sluní,

kde se štíhlý rákos houpe

a své sítě vodník koupe...

Po pěšině tiše kdos

ubíral se v zadumání...

Tam, kde jíva větve sklání,

v stínu zapěl bílý kos...

Zpíval, zpíval zádumčivě,

rákos hlavou kýval snivě,

leknín se jak hvězda třpytil,

vodník svoje sítě chytil...

V hlubinu teď padlo cos...

Voda tiše zavřela se...

Ve slunečním zlatém jase

zpíval smutně bílý kos...