BÍLÝ MRÁČEK.

Od hvězdy k hvězdě na nebi

bělounký mráček kráčí,

po tichu s nimi rozmlouvá

a zvěsty své opáčí.

Z těch každá jemu vypráví

o sladkém lásky bolu,

načež se mráček zlehounka

ku zemi snáší dolů.

A v té co chvíli uslyšel,

o to se s kvítkem sdílí,

jež korunku svou zemdlenou

k tichému spánku chýlí.

Když pak se v nový zase den

sluníčko pozaskvěje,

tu květince se v zroseném

kalíšku slza chvěje.

Tu mráček v mlhy objetí

k hvězdné se nese říši

a kvítka pohled zrosený

utkví za ním ve výši.