BÍLÝ VRŠEK NAD TEMNÝMI LESY

Pod kouři nevidět obzoru, den se rozednívá,

bolestně mlčí dálka a les si zpívá.

Vrcholky stromů právě se pomodlily

modlitbou tichou v ranní, bezlidné té chvíli.

Mlčí všecko. Ční kopec a na něm kaple jako svíce

na místě, kde před věky stávala šibenice,

lesů kde pán byl umučen, propleten v kole,

a kde diváci stálí v půlkruhu dole

a kde s oře, tam dobrý jich král zřel na popravu,

lancknechty s kopími převyšoval o dobrou hlavu.

Lesy se modlí. A nezapomínající,

hluboké lesy se stále dívají, tesklivě snící.

První je máj. A květin dech pod stromy ještě bolí,

lesů kde pán byl popraven nejvyšším na vrcholi.