Bitva u Lipska.
By Josef Uhlíř
Táhne Bonaparte v hrdé pýše,
Aby trůny vrhal v okovy;
Ale běda! užuž celé říše
Hroznou válku na něj hotoví.
U Lipska spojencův vojsko stojí
Rozloženo šíře planinou;
Každý chová k rozhodnému boji
Mocnou zbraň a mysl hrdinnou.
Jesti ráno. Na východní straně
Slunce plá co nebes korouhev,
Červcem barvíc pluků lesklé zbraně,
Ježto záhy bude barvit – krev.
Tré tam knížat nejmocnějších hledí
Na divadlo slavné opodál,
Divem jati dlouho slova nedí,
Až pak ticho ruší Pruský král:
„Tady bohdá dojde trestu vina;
Mnohý-ť stropil Bonaparte pych;
Vzav mi nejkrásnější břehy Rýna,
Ještě na mne krutou válku zdvih.“
„Já pak mu,“ Rakouský císař vece,
„Srdce svého poklad – dceru dal;
A on úkory mi snoval přece
A můj národ zbraní sužoval.“
„Já matičku-Moskvu s Kremlem zlatým“
– Mluví posléz pravoslavný Car –
„Za oběť jsem podal ohňům zňatým,
Abych předstih’ vlasti pád a zmar.“
Na to kleknouc meče kladli křížem
V nerozdílný činů velkých spoj.
„Heslo naše: Bůh a vlast! – jím dvižem
Proti odporníku svatý boj.“
Dořekli; a v malé chvíli děla
Počla hřmíti z tisícerých tlam,
Že se zem a nebes osa chvěla,
Jak by hřímal hromovládce sám.
A jak moře na skalnaté lomy,
Jedni tak se na druhé tu trou;
Mečův rázy a děl strašné hromy
V svazek vešly s myslí hrdinnou.
Válčeno den prvý, den i druhý;
Krví teplou napájena zem –
Mnohý-ť boj byl krvavý a tuhý –
Rozhodným však nikdo vítězem.
A již slunce k západu se bralo...
Viz tam francký hýbati se voj!
Padla rána – vojsko na se hnalo –
A teď nastal nejkrutější boj.
Tisícerá opět hřmějí děla,
Kulemi dští plný kouře vzduch,
A jak klasy žnec, tak lidská těla
K zemi kácí krutý války bůh...
Netrvá to dlouho, a již zcela
Poražen je nepřátelský vztek,
A když noc perutě rozestřela,
Bonaparte dal se na útěk.
Na cestu mu svítí v tmavé noci
Rudý plápol desaterých vsí;
Pohřební co svíce francké moci
A co svit radosti vítězí. –
A již s blahověstem na tři strany
Knížata své posly hotoví:
„U Lipska že na vždy porubány
Francké meče jsou a okovy.“