BITVA.

Dvě stě tisíc mužů stojí jako skály,

dvě stě tisíc jako mrak se vstříc jim valí.

Dvě stě tisíc mozků v každé straně hoří:

či mrak sdrtí skála, či blesk skálu sboří.

Čtyř set tisíc rety ku kletbě se šeří

a jak očmi vlků jedni druhých měří.

Mračivých tu vršků proti sobě dvé je

a na každém vršku jeden král se směje.

A s obou těch vršků sklami pozíráno

a král králi dává tajně dobré ráno.

Tváře ty se mračí, zraky planou záští,

ale ruce tisknou v purpurném se plášti.

Dva králové s vršků pokynuli dlaní,

čtyř set tisíc vzduchem zahučelo zbraní.

Deset tisíc vzduchem zaječelo vzkřiků,

krali aplaudují jako na muziku.

Na tisíce mužů klesá v prachu šeru,

dívají se králi jako na operu.

Na stotisíc mužů druhé v útěk buší,

jeden král se směje: „Dobře jim to sluší.“

Jeden král se směje, výše trůn si staví,

jej král druhý přišed, poklonami slaví.

Na tisíce mužů na pláni se válí,

a dvé králů na zdraví si pije s generaly.