BITVA.

Již děla hřímají! Pod vrchem v krvi

se brodí tisíce! Na záblesk prvý,

po němž jak bouře ozvala se rána,

zem těly mrtvých rázem byla stlána.

Ó hrůzo, zděšení! V tom okamžiku

krev stydla v žilách všem z celého šiku.

Jak omámeni pušky strhli s ramen

a stanuli. Před nimi v dáli plamen

a rány děl mhou rána prorážely

a oni stáli, třásli se a chvěli

a pušky svírali do zkřehlých dlaní.

Vždyť nepřítel tu byl tak z nenadání!

A oni stáli hrůzou ustrnulí,

jak ze sna probuzeni deštěm kulí,

však nikdo z nich úst neotevřel k slovu.

A v dáli před nimi to blesklo znovu,

za bleskem rána mlhu rozhoupala

a celá řada, v popředí jež stála,

se rozptýlila v zděšení a křiku.

Pak nový blesk a rána v okamžiku,

to v řadách jich, a třicet mrtvých k zemi

se sřítilo. Tu každý byl jak němý

a třásl se, ne hrůzou již, však vztekem,

zrak vytřeštil a cítil se být rekem.

Hurra! Jak mraky v spoustě neobsáhlé

v před husté řady vyrazily náhle.

To nebyli víc lidé! Rozsápaní

lvi, démoni, se smrtnou v ruce zbraní,

již celé šiky v útok s sebou strhli!

Jak hejno dravců k zemi teď se vrhli,

z jich řady oheň zasálal a mžikem

se v před zas hnali znova s divým rykem.

V to z obou stran se rozhoukala děla,

zem třásla se a duněla a chvěla

a mrtví padali jak v poli klasy.

Krev tekla v proudech. Zoufající hlasy,

křik, signaly a pušek rachocení,

to vše v té náhlé, jasné záři denní

pod mraky dýmu hřmělo bouří jednou.

Smrt slavila své hody! V nepřehlednou

a dravou spoustu srazily se strany,

nad mrtvolami, jež se rozdupány

jim kladly do cesty, nad raněnými,

již svíjeli se v mukách mezi nimi.

A bez vítězství, hodiny dvě celé,

do posledního dechu nepřátelé,

se vraždili. Ač s krví pot se sléval

jim na těle, boj přece neumdléval!

Zde každý za oběť se klad’ své vášni

a bez rozdílu všichni byli strašni.

Ó Bože, slituj se! Pak z nenadání

se rozleh’ signal divým třeskem zbraní

a ze všech stran jím zajásaly rohy...

To není možno! Teď, nad padlých stohy,

když tisíce jich krev zde vycedilo,

teď oheň zastavit?... A přec tak bylo!

Vše rázem utichlo, jen dým se valil

nad bojištěm a nebe v mraky halil...

Na týden příměří, jež skončí mírem!

Ta slavná zvěsť po světě půjde šírém,

na hroby mrtvých vřelé slzy skanou

a z nepřátel zas přátelé se stanou.

Ó posměchu!... Dnes vraždili se v boji,

jak zběsilí krev prolévali svoji

a za týden si padnou do objetí

a na zdraví si budou připíjeti!