BJÖRNSTJERNU BJÖRNSONOVI

Ještě jsou osli v bahně Evropy!

Jsou osli duchů, důvěřiví, velcí...

Jen kdyby se jim v oči nesmáli

s nábojem v ruce číhající střelci!

To jich je lidství: V moři bodáků

poddaným všecko z duší vyloupiti...

Už pro dva miliony Slováků

maďarské slunce tedy navždy svítí?

Jsou ještě osli v bahně Evropy!

Však ten je slabý, kdo má slabé bratry,

ten krví otrockou zem pokropí,

jak výčitka ten přes obří ční Tatry,

zamlklý, s resignací úžasnou

člověka marně hledá, nenachází...

Barbarská země s mocí barbarskou...

Smluvení vše už vyloupili vrazi?

Však barbarská též, Evropo, jsi ty,

moc lživou stavíš na otroků šíji,

ty vyhlazuješ národ ubitý,

ty k mučednictví nutíš, tyranii.

Zas lidství vyhlazuješ, jazyk rveš

národů, porobených suverény,

ty dovoluješ otrockou mít spřež,

by krutě vlád’ kdos, já byl porobený...

Ještě jsou osli v bahně Evropy!

Však my jsme stádo, jež se teprv křísí,

až když nás tisíce vrah utopí,

až když nás řada na čakanech visí,

když pozdě je a vyhráno má vrah,

cíl v politické moci své když třímá,

již upevnil jen našich na chybách

rukama hunské krve surovýma...

Nevěřím deklamaci státníků,

jež o míru se radí, ale vraždí...

Nevěřím krutým bleskům básníků –

barbary neosvítí, vrahy dráždí,

nevěřím humanitě násilných

přerodů, štěstí pro otroky platném,

však síle naší vlastní věřil bych,

až – nebude-li pozdě – dráp svůj zatnem!...

Evropo, tvoje lítost morální

se podrobuje moudře moci vyšší.

Tyranů tolik máš a nikdo z nich

vzkřik svojich ušlapaných neuslyší...

Ne, nevěřím v tvou pózu vznešenou,

nevěřím výzvě k přerodnému dílu...

Zkusíme ještě jednou sílu svou.

Naposled zkusíme svou vlastní sílu...