Blahé, vzácné vteřiny,

Blahé, vzácné vteřiny,

v nichž se duše k duši schýlí

na perutích neviny,

byť i přešly krátkou chvílí,

v paměti bezpečné zbyly,

poklad čistý, jediný,

lesa bílé pěšiny,

které chodce neomýlí.

Květem jsou, jenž neuvadne

němým tichem dálky chladné,

a když jsem se v úprku

z víru břitkých ústrků

do samoty přísné bral,

všecky jsem je s sebou vzal.