Blaho – smutek.

Smutek líně teče řekou,

blaho jest jen okamžik,

pavučiny, dny se vlekou,

ale za ně – budiž dík!

Pouze z okamžiků příze

setkat celý žití háv

tajemství jest, v mládí míze

jsi mu bližší, pokud zdráv.

Pak to vázne zvolna, zvolna

smutku vždy víc, blaha míň,

a jen upomínka bolná

zasedá v tvých kvasů síň.

A je konec – zmizí blaho,

přeslechnutý pěvcem rým,

s bohem, tucho, s bohem, snaho,

a jen smutek nade vším!