Blaho života.

Proč mé srdce někdy těsným

Ozývá se tlukotem,

Proč se duch můj nespokojí

Zvučným světa hlukotem?

Pokoj hledám, společenstvo

Nedá jej, ni samota;

Kde ji najdu, onu krásnou

Cestu k blahu života?

Budu hledat blaho v lesku,

Jistě tam se najít dá.

Slavená a ctěná býti,

To snad bude rozkoš má.

Máš-Ii srdce cnosti prázdné,

Co ti sláva zpomůže?

Celý by se svět ti klaněl,

Blaho dát ti nemůže.

Tak snad v lásce mír ten svatý

Objala by duše má,

Neboť kdož je láskou zňatý,

Ve všem ráj svůj nalézá?

Lásky ovšem cit je krásný,

Ne však cesta k blahosti,

Není základ k cnosti spasný,

Neboť jsou v ní slabosti.

Ó kde tedy mír ten zbožný,

Jenž mé srdce ukojí,

Jenž mou duši roztouženou

Svatým blahem napojí?!

Máš-li život činů plný,

Pak i cestu k blahu máš,

Máš-li lásku k člověčenstvu,

Pak svůj účel dobře znáš.

Miluješ-li národ, zemi,

Pak i svatá tobě cnost;

Láska tedy vlastenecká

Věčně tvá buď blaženost!