BLAHOŘEČENÍ

Ó sladké, nejbožštější nohy,

jak pláte, zlatá hněď a běl!

Ó jak jsem byl já přeubohý,

než jsem vás, dive, uviděl!

Za směšným klamem jsem se řítil

a slovíčky se opíjel,

s hlupáky do křížku se chytil

a svoje mládí ubíjel.

Teď zbaven přítěže té celé

se skláním k nohou dvojici

a celuji ty divy skvělé

uprostřed květů zářící.

Jsou jako zlaté sloupky umné,

jako dva pevné plameny,

jsou tichy, schouleny jsou u mne

a do mých rukou stuleny.

Žehnány buďte ze vší síly,

vy kouzelnice prokleté,

žehnány také v oné chvíli,

až na mé srdce šlápnete!