Ó BLAHOSLAVENÍ...

Ó, blahoslavení, kdož máte lásku,

však třikrát blahoslavení, kdož máte nenávist...

Jest láska smírná, hříchy promíjí

a do bodláčí vplétá liliji

a tlumí bouřné duše záchvěvy

a učí vítat ránu s úsměvy,

má záři v snivých zracích modravých,

má v kadeře vtkán čistý květů sníh,

jde důvěrně a s jasem na líci

a skromně tak jak dítě bloudící,

jež zapomenuto a samo jest

kdes v města ruchu, v labyrintu cest.

Jest láska jako dívka unylá,

jež za milencem pozdrav posílá,

jíž v samotách se touhy rozvlní

a teskným chvěním nitro naplní,

jež věří, pták že štěstí prchavý

též sladce zašumí jí u hlavy,

jež nežaluje, ale z ticha sní,

jak dálné obzory se vyjasní...

Však nenávist je přízrak krvavý,

jenž všecky cévy v těle rozžhaví,

jenž rudým květem city oplítá

a dávnou krev a rány počítá,

ty rány tvrdé, které padaly

kdys ze zlých dlaní na trup zoufalý,

kdy ruka byla slaba k odvetě,

jež jitřily se léto po létě...

Ten soudce přísný čítá rány ty,

jichž jizvy dosud v těle vyryty,

jež nezcelené již se nezcelí,

v nichž výsměch tlí jak jiskry v popeli,

že duše chvěje se, když vzpomene

si na rány ty těžké, nemstěné...

A nemilosrdný ten soudce, nenávist,

zná dobře, dobře v starých účtech číst

a ví, co ještě nesplaceno všech

je položek těch dávných na účtech,

a ví, že k pomstě ruce rozchvělé

nic nezmohou, jen svaly z ocele,

a ví, že musí v súčtování den

dluh každý z minula být zaplacen,

že nesmí padnout jedna miska vah

a zmizet v zapomnění hlubinách...

Óh, účtování...

Vy dávné přízraky a minulosti stíny,

jak hledíte, ó, rcete, v dnešek nehostinný?

Vy stíny s krví otrávenou, tělem zmučeným,

vy stíny, jejichž touha ubita,

jichž duše prošla pekla žárem plamenným

a jejichž tkanovím žluč rozlita,

vy stíny křižované, s probodaným jazykem

a srdcem vyprahlým a vyssátým,

vy stíny hovořící o bezpráví velikém,

a žalující nad osudem zlým,

ó, řekněte, vy stíny dávné, z vašich bolestí

co volá k nám, v ten prázdný dneška vír,

co z korun vašich trnových nám může vykvésti,

zda kletba, výčitka či tichý mír?

Ó, blahoslavení, kdož máte lásku,

však třikrát blahoslavení, kdož máte nenávist...