Blahoslavenství.

Blahoslavení jsou duchem chudí –

Pokoru kdož nosí ve své hrudi,

A ji bohumilé při prostotě

Jeví slovy, skutky v svém životě:

Milost, pokoj, blaho kyne jim a čest,

Neb království nebeské již jejich jest.

Blahoslavení jsou tiší – v řeči, v duši –

Jakož na mé účeníky sluší;

Kdož i k škůdcům, kteří na nich zlobu páší,

Tiché beze zlosti srdce mají.

Srdce, ježto kříž a křivdu mile snáší,

A hněv krotí obyčeji všemi;

Blaze jim, neb nechť to všichni znají:

Tiší vládnouti že budou zemí.

Blahoslavení jsou ti, kdož lkají

Želem z příčiny svých provinění,

Z lásky k bratrům, kteří zle se mají

A jimž lidskou rukou pomoci lze není:

Blaze těm, kdož ze skruchy a lásky lkají:

Neboť oni budou potěšeni.

Blahoslavení jsou, kteří lační, žízní

Touhou svaté horlivosti

Po spravedlivosti – dokonalé ctnosti:

Blaze jim, neb dojdou ukojení;

Otce nebeského milostí a přízní

Budou nasyceni.

Blahoslavení jsou milosrdní, kdož se mile

Vinou k těm, jimž rady, chleba,

Pomoci a ochrany je třeba;

Kdož se každé chvíle

S otevřenou náručí a láskou kloní

K bratrům křivditelům, za jich zlosti

Odsluhujíce se laskavostí;

Blaze všem

Milosrdným bratrům těm:

Nebo milosrdenství též dojdou oni.

Blahoslavení, kdož mají srdce čisté,

Od poskvrny hříchu chráníce je vždy a všude

Nebo, pravím vám zajisté,

Oko duše čisté Boha viděť bude.

Blahoslavení jsou pokojní, kdož v sobě

A kdož mezi bratry mír a pokoj střeží,

Vášně, různice a sváry v každé době

Udržujíc pevné vůle na otěži;

Kdož, kdy mohou, hotovi jsou křivdu snésti,

A bezpráví mlčky prominouti;

Blaho jim a sláva bude kvésti:

Neb Božími syny budou slouti.

Blahoslavení, kdož trpí protivenství,

Pro pravdu a spravedlivosť,

Ježto nechtí světa klam i chtivosť

Velebiti jako pravdu, šlechetenství;

Trpí za to, že jim nad vezdejší zboží

Dražší milost jest a vůle Boží;

Blaze trpitelům takým, sláva jim a čest:

Neboť u Boha blahoslavenství

A království nebeské již jejich jest.