BLÁHOVÁ.

Ach, což jsem já pobloudila,

že jsem sobě umínila

starého si muže vzít,

a s mladým se rozejít!

Starý muž jako nůž –

řeže, píchá, studí jen,

mladý hoch jako hloh –

kvete, voní celý den.

Nynčko už je se mnou amen,

na svou mladost kladu kámen.

Starý sedí u pece,

ale umřít nechce se.

Teď mne přešla moje pýcha,

už je pozdě honit bycha.

Jenom smrt mne spokojí.

Kéž nás brzy rozdvojí!