Bláhová láska. (I.)

O, lituji těch očí ztracených,

jež hrobu tmám za oběť padly,

těch kadeří o krásných, zlacených,

a rtů, jež bez líbání svadly.

Jak idolů to trosky zvrácených!

Zde trup nehybný, stuhlý, schladlý,

ve zracích mojích, slzou smáčených,

je tma a tmy se kolkol kladly.

Na pohledy dva náhle vzpomínám,

na čarokrásných oček vzplání.

Och, lásku tlumenou jsem četl tam.

A lituji, že navždy zhas’ ten plam,

a ruček lituji, jež ani

jsem jednou nesevřel v své dlani...