Bláhová láska. (III.)

„Princezno moje, vznešená jste velmi.

Já zřídka zřím Vás. Touhy přibývá.

Já chtěl bych látkou na vašem být šatě,

musselin lehký, krajka mizivá.

A kdyby Vaše ručka hladila mne,

ty nezapomněl víc bych na chvilky.

A kdybych víc si přát nesměl, přál bych sobě

batistem býti vaší košilky.“

Tu píseň znáte? Trouvér Tankret pěl ji

a zaslech král a hlavu srubnout dal.

Já býti králem, Tankreta bych k dvoru

růžovým poutem upoutal.

Dal princeznu bych hned mu za manželku

a království půl v bujném přípitku.

Kdo zpívat umí, hoch je věru dobrý

a dobrých králů bylo pořídku!