Bláhová láska. (IV.)

Tiše šumí les:

chceš-li, synku, užít štěstí,

užij ještě dnes!

Zítra třebas už

nebude co užívati,

všecko zhynout můž’.

Kdo byl chytrý z nás,

přitisk děvče ke své hrudi,

líbal zas a zas.

Já byl utopist,

snil a vzdychal, nedoved’ jsem

v knize lásky číst.

Chybu svou kdo zná?

Mojí chybou, že má láska

byla počestná!

Svět už taký je –

idealistovi děvče

vždy se vysměje!