BLÁHOVÁ PÍSEŇ.

Jak píseň, kterou plesajíc

druž mladých ptáků z jara zpívá,

tak v plamenu tvých zřítelnic

ti znělo srdce moje vstříc,

má holubičko snivá!

Jak schnoucí lupen s večerem

po kapce rosy, jež naň splývá,

tak žízním po úsměvu tvém

a lkajícím té volám rtem,

má holubičko snivá!

Jak dálný obzor v červáncích,

den v západu když dohořívá,

tak planula u nohou tvých

má duše v touhách ztracených,

má holubičko snivá!

A jako kříž zapadlý v mech,

jejž zná jen listí hudba tklivá,

tak sám, – teď kvílím v marných snech,

tvé sladké jméno na ústech,

má holubičko snivá!