Blankyt.

Když jsem dívko, do blankytu

oček Tvých se pohroužil:

ó jak jsem se po tom nebi,

co v nich dříme, roztoužil!

Když pak musím nyní žíti,

dívenko má, bez Tebe:

anjílkem jsi a já lítám

s písní k Tobě do nebe.

Jak skřivánek zpívám sobě,

vznášeje se k blankytu:

za dne tam své nebe hledám,

večer – v srdce úkrytu.