BLÁZEN.

Jde krokem loudavým a ruce v zad

má skříženy a tupě hledí v před,

když v šeré ulice tmy závoj pad’,

a plynu žlutavý plá v chodník svit.

V před s hlavou schýlenou, chorobně bled

jde, jak by cizí mu byl život ten,

a tupě oddaný v něj, plný běd,

má v úsměv strnulý stažený ret.

Co jiní baví se po celý den,

po cestě rozkoší životem jdou,

on tupě hledí v hovor kolem, smích,

a klidně nese žitím kletbu svou.