Blažená nešťastnice.

Nesmějte se mému hoři,

Rozmilé mé družice,

Nevíte ach jak mě moří

Od něho ta růžice!

Co mě na louce ji podal

V našem kole veselém,

Jest mi, jako červ by hlodal

Na nebohém srdci mém.

Vám tam posud chvíli krátí

K večerou hra společná:

Mně však nemůže to dáti,

Po čem touží duše má.

Já vám toho nezávidím,

Aniž vám tu růži dám,

Nechť i v samotu se klidím,

Vždy jsem ráda, že ji mám!