Blaženost.

V kráse roztomilých dítek

Jako moudrý Nestor sedě,

Sám y cti y slávy kvítek

V lůno budoucnosti hledě,

S usmíváním na miláčky

Moudrosti a ctnosti žáčky

Jako vlídná matka patře:

Pověz, zdali lahodnosti

Nejčistější blaženosti

Nepocýtíš, milý bratře?

Jaká živost jiskří s očí

Nevinnosti plésajícý,

Že y rozkoš Božskou točí

Z jarní krásy splejvajícý,

Že y zpěvu srdečného

Medem sýlí ducha svého,

Mysli čistí rozmlouváním

Po kvetoucým chodíc sadě,

Aneb v libém sedíc chladě

Srdce těší požíváním.

Jaká chtivost, květli svaté

Pravdy uzří cestou jasnou,

Zdali v mocy vrchovaté

Hvězdy nerozumu zhasnou,

Předcli klamu pavučiny

Shrknou v pověr rozvaliny,

Jižli slunce učenosti

Rozplozujíc pravdy kvítky

Rozumu a ctnosti dítky

Vtiskne k chrámu blaženosti?

Zde tvé oko pronikavé

K trůnu pravdy nehynoucý

Moudrosti se držíc zdravé

Tmou y světlostí se droucý

Rozvinuje příběh světa,

Kde y člověk růže kveta

Rojil šlechetnosti divy,

Již se v touni bludů topě

Hanby, šerednosti tropě,

V měď ryl, že jsou po dnes živy.

Moudrosti jen zlaté sýmě

V outlá srdce nasývaje,

Ani v blesku cti a v dýmě

Štěstí slávy nehledaje

Obraz vyčištěné tváři

V zživujícý stavě záři

K činům stkvělým synky vodíš,

Nahlédaje do propasti

Zmatků, moudrosti a vlasti

Sličnost opatrně plodíš.

Z poupěte se vine růže,

Z jiskry plamen osvětlení,

Který světy řídě zmůže

Pověr zpurných zatemnění,

V počínání sýly České

Zhlížeje jen po nebeské

Kráse pravdy milované,

Proud vše Božstvím zžírajícý

Vyrve z náhod svírajícý

Tísně štěstí svrchované.

Zem y nebe nejtajnější

Krásy lůno otvírajíc,

Oko ducha nejbystřejší

K zpytování vybídajíc

Srovná před ním v lícné řady

Tvorů jímajícý vnady,

V srdečnějším mudrování

Rozmilému muži poví,

Kde se čistá pravda loví,

Prejští pramen radování.

Rozkošnosti moře ztopí

Vlasti vrch y kraje květné;

Tuť se s odvážností zchopí

Čech z pěn pitomosti letné,

Prohlížeje pocty lesky

Vstřelí v hromobití třesky,

Skočí v vlnobití proudy,

Synby vlasti vyvýšené

K chrámu slávy nezkalené

Vletěv, zvěčnil vlasti oudy.

V chrámu chvály neslýchané

Stkvíš se duch, kde Milostenky

Pějíc zpěvy věncované

Okouzlují krásou ženky,

Okřidlují muže divy.

Tebou dívky věčně živy

Za vděk nevadnoucý věnce

Ozdobujíc pravdy květem

Rozhlašují mladým světem

Jasnost svého oslavence.

Tvé se srdce blaženosti

Jisté shonem outlé třese,

Že tvá práce v budoucnosti

Nejjasnější květy vznese,

Že y ducha, že y těla

Vznikajícý mocnost čela

K pravdě pne, a k Božství míří,

Y se skutkem stkvějí snové,

V příštím věku v sýle nové

Vlasti sláva světem šíří.

Ať se závist hrdá bočí,

Osudu se sypou hromy,

Mdlýmli dušem hlavy stočí,

Mudřec vítěz bez pohromy

Bouří kvapě z motaniny

Vzteku vstoupíš do planiny

K tiché spokojnosti bytu;

V srdcy šlechetnosti věrném

Dojdeš po odporu perném

Nejsladšího štěstí cytu!