Blažený dům.

Ó blažen dům, jenž ze všech vzácných hostí,

Ježíši milý, tebe v pokornosti

do svojich přijal nejraději stěn,

kde nejvíc vítán, nejvíce jsi ctěn;

kde všecka srdce vroucně tobě tlukou,

kde všecko čeká na pokyn tvých rukou,

radostně na tě patří oči všech,

a každý po tvých ptá se rozkazech.

Ó blažen dům, kde pevně muž i žena,

že táž krev spáse obou vyceděna,

týž víry základ mají ve prsou

a v lásce tvojí svorně živi jsou;

po tobě touhu ve svém nitru nosí

a nerozlučně s tebou zůstať prosí

za doby blaha i dnů bolesti,

ať září mír, neb stíhá neštěstí.

Ó blažen dům, kde zbožně otec, matka,

vědouce dobře, drobná nevinňátka

že chováš víc než péčí matčinou,

modlitbou dítky k tobě přivinou;

kde u nohou tvých naslouchá vše rádo

a chválu tvoji záhy, ještě mládo,

učí se hlásať, Spasiteli náš,

vždy po cestách, jež v zalíbení máš.

Ó blažen dům, kde láskou k tobě veden

i sluha při všem cíl zná jenom jeden –

věda, čí oko na něm spočívá –

aby tak byla svatá vůle tvá;

kde čeleď všecka, tvoji služebníci,

v pokoře, lásce všady jednající,

vesele práci zniká všelikou,

poctivosť v malém koná velikou.

Ó blažen dům, kde radosti ty sdílíš,

ó blažen dům, kde smutné těšit pílíš,

kde lék nám jsi, když nemoc počíná,

kde v rozkoši se na tě vzpomíná:

až po skončené práci denní každý,

odkud byl poslán, navrátí se na vždy,

v nebeské blažen patře výšiny,

do velké, krásné, volné otčiny.