BLEDÁ NOC.

Měsíc zčernalými větvemi

prsty studené vztáh’ po zemi.

Potom nejistě a zmateně

třesoucí se rukou dlouhou

kreslil křivé čáry na stěně

mezi skutečnem a touhou.

Šerem polozahalená zem’

do prostorů mlčky padala.

Pod studeným duchů polibkem

řeka třásla se a plakala.