BLEDÝ HOCH.

Nevěstu jako anděla

do lodi vedli kostela,

a bledý hoch zad v průvodě

cos o zlé šeptal nehodě.

A když s ní byli v předsíni,

byla jak svatá v svatyni,

a bledý hoch kdes v sloupení

snad v slzách dlel, snad v modlení.

Když vstoupili pak před oltář,

zvědavosť kryla lidu tvář,

a bledý hoch též na něm tkvěl,

až pramen z očí vyprýštěl.

A když jim sluha svěcený

vyměnil snubní prsteny,

nebylo více v kostele

jich ubledlého přítele.

A když je vedli z kostela,

nevěsta blahem hořela –

a vzkřik se ozval ze zdola.

že bledý hoch jen – mrtvola.