Bledý, mrtvý den,

Bledý, mrtvý den,

jaký v listopadu bývá,

z mlhy vstává, s šerem splývá

jako plachý sen.

Sotva vzplálo jen,

slunce za mraky se skrývá,

krátká prška zemi smývá,

aby bylo změn.

S večerem, jenž přikvačí co jezdec hbitý,

vzbudí se však život, světla vzplanou v dáli,

z četných výhní hustý, rudý kouř se valí,

hvizd se rozléhá jak pokřik ostražitý,

a stroj dunící, jenž vlny vzduchu zrývá,

těžkou píseň práce hlasitě si zpívá.