Bledým stínem noc se k ránu kloní,

Bledým stínem noc se k ránu kloní,

ostrý vítr ulicemi stená,

klesá, vstává rychle, v před se žena,

po střechách se domů divě honí.

Clonou mrazných květů zář se roní,

okna chrámu planou osvětlená,

vichřice se lekla rozezlená,

hlahol zvonu padl náhle do ní.

V ranní bouře pomatené hluky

zaléhají varhan měkké zvuky,

v lidskou nenávist a lidské hněvy

tichou perutí se nesou zpěvy,

zpěvy naděje, jež k prosbám kleká

a na příchod lásky pevně čeká.