BLÍN.

Jako nad troskami blín,

na ovrubě snů a vznětů

v duši mé se vypjal v květu

pochybností bledý stín.

Mdlivá vůně ze hlubin

každou srdce pravou větu

otráví, než tryskne k světu;

zhořklou vůní zbyl jen blín.

A přec znovu v prázdný klín

květů svých si vínek pletu

z posledních, jež zbyly mně tu.

Ale k polibku tvých retů

než jej podám, každý čin

je jen hořkost, stín a blín.