blín

na místech, kterým říkají smutná,

nevzhledný, němý mimojdoucímu,

těžkého nápoje konvice hutná

bez jiskry však a báseň bez rýmů,

stranou kdes v trávě zadumán hrdě

v šedou svou zeleň kvete pro sebe,

sen odstrčeného ukrytý tvrdě

v hlubině kalíšků bez hvězd a bez nebe.

nádechů něha hnízdí v jich stínu

s žilkovím rukou, jež se nesepnou,

pohádka hyoscyaminu,

po kterém slepí ovšem už neslepnou.

vypuzen ze zahrad, vyloučen z kytic,

uprostřed chudých podoben výstraze,

je krásný krásou, jež, zemí se sytíc,

má její cit i k hořké odvaze.