BLÍZKO K JESENI...

A řekla: Blízko k jeseni,

nebesa rudnou červení.

A lesy hovoří tak temně,

noc krade se tak blízko země

a srdcem chvěje po všem stesk.

Poslední za horami blesk?

Co dí tak paní, zrosenou

jde se mnou stezkou, v zkosenou

se louku měsíc bílý dívá,

pár bodláků se větrem kývá.

A paní, shawl-li zavlaje,

ztemní jak křídlo lyšaje.

A pak se chladem šera chví

a halí se. Zrak v dálce tkví,

když dlouho mlčí zimomřivě,

jen větrem šumí stromy tklivě.

Možno-li, paní truchlivá?

Zda srdce štěstím zazpívá?

A jak vše vadne, sestará,

k jeseni pozdní od jara,

cos vrásky víček jemných šepcí,

stínové zašlých časů hebcí,

jak po láskách žal zemřelých,

ztracených navždy přátelích.