BLONDINA Z KLÁROVA

Jde mimo nalíčená žena,

zrak hoří, tmí se obočí,

šíj jako ranou nachýlená,

však horký pohled útočí.

Je Carmen to? Je Magdalena?

Či smutná duše otročí?

I soucit lapá jako fena,

když soustem ji pán ochočí.

A je to zážeh ziskuchtivý,

či posměšný, či zrádně mstivý,

jejž náhle v zorničkách jí zřím?

Ten zážeh jako zákmit dýky

na zhrdače i soucitníky:

Ať jsem, čím jsem – já vítězím!