Bloudím v pustém skalí,

Bloudím v pustém skalí,

s něhož rozvaliny

do moře roznáší

dávné slávy stíny.

Hledám zde ten národ,

jehož hněv a hoře,

žal a síly byly

velké jako moře.

Do mých žalů šumy

dalné však jen brojí:

„moře také trpí

a přec nepostojí.

Moře též v svém lůně

smrť a zhoubu skrývá,

přece však vždy stejný,

vítězný zpěv zpívá!“